Pravidla florbalu

Základy jsou jednoduché:

Koš, stále ve výšce 3,05 m, již není pravým košem. Skládá se z železné obroučky připevněné k čtyřhranné desce a sítky visící dolů, která pomáhá určit, kdy míč propadl. Koš z hřiště znamená dva body, trestný hod (ze 4,575 m střílí hráč, který byl faulován) znamená jeden bod a za koš ze vzdáleného pole (7,235 m v NBA, 6,02 m na univerzitách a ve světě) se počítají tři body. Vyhrává tým, který dosáhne nejvíce bodů ve stanovené době.

V NBA se hraje ve čtyřech dvanáctiminutových čtvrtinách s patnáctiminutovou přestávkou v polovině. Ve světě a na univerzitách se hraje ve dvacetiminutových poločasech. Každé nerozhodné utkání se podle pravidel rozhodne v jednom či více pětiminutových prodlouženích.

Hřiště je podle pravidel 28 m dlouhé a 15 m široké. Po řadě experimentů v počátečních letech s velikostí hřiště a počtem hráčů bylo stanoveno, že pět hráčů na tým bohatě stačí a tvoří optimální strategický potenciál. Dnešní pravidla povolují volné střídání a profesionální soupisky povolují až 12 hráčů.

Následující část popisuje a analyzuje rozestavení, systémy a strategii basketbalu.



Rozestavení

Většina týmů dává do základní sestavy dva rozehrávače, dvě křídla a pivota. Je možné hrát i s jedním rozehrávačem a dvěma pivoty, což praktikuje pár mužstev NBA, ale naprostá většina evropských týmů. Protože pivot bývá zpravidla nejvyšší hráč z družstva, je postaven do středu mezi útok a obranu a většinu svých bodů střílí poblíž koše. Může často bodovat, ale jeho nejdůležitějším úkolem je vybírat doskoky, bránit koš a zastrašovat narušitele tím, jak dovedně umí odblokovat střely. Nejlepšími pivoty NBA jsou strach nahánějící Wilt Chamberlain, Bill Russell a Kareem Abdul-Jabbar z dřívějška, David Robinson, Shaquille O'Neal, Hakeem Olajuwon a Alonzo Mourning v dnešní NBA.

Rozehrávači zajišťují předávání míče a strukturu útoku. Rozehrávačem je přednostně hráč, který bezchybně ovládá míč a rozjíždí útok. V roli druhého pivota je útočnější, zejména na dálku. John Stockton je nejlepším rozehrávačem NBA, Michael Jordan a Clyde Drexler jsou klasičtí druzí rozehrávači.

Křídla plní celou řadu povinností na přední straně hřiště. Velké křídlo, velký a fyzicky zdatný hráč, tráví většinu hry poblíž koše, bojuje o doskoky a brání klíčové dlouhány. Malé křídlo je střelec nebo hráč, který doskakuje a zpravidla se pokouší o tříbodové koše. Nemusí být nutně malý, ale bývá mrštný, skvělý atlet. Dřívější velikáni NBA EIgin Baylor a Adrian Dantley bývali právě malými křídly. Karl Malone z Utahu je dnes jedním z nejlepších velkých křídel.



Střelba

Ze všech herních systémů se metody vhození míče do koše rozvíjejí nejdramatičtěji. Po celá léta se basketbal hrál s patami pevně přilepenými k zemi a ti, kteří ukázali pohyb vzhůru, byli trestáni za to, že se předvádějí. Střelba oběma rukama byla dálkovou zbraní.

To vše se změnilo v polovině 30. let, když Hank Luisetti, hvězda stanfordské univerzity, zavedl jednoruční střelbu, kterou prováděl se šokující rychlostí a přesností. Ostatní hráči ho rychle kopírovali a Luisettiho inovace se dále rozvinula do střelby v běhu jednou rukou, do střelby ze skoku (hází se s rukama nataženýma nad hlavou na vrcholu výskoku, trhnutím zápěstí jedné ruky), a různé varianty střel z výskoků z nezvyklých úhlů, seřizované až ve vzduchu s ohledem na dobu zavěšenÍ.

Protože hráči jsou stále vyšší a zdatnější, střelec musí zkrátka vyskočit dostatečně vysoko, aby dopravil míč do obroučky, a právě takové smeče se líbí trenérům a vyvolávají obdiv fanoušků. Dnešní hráči jsou mistry ve vynalézání nových způsobů, jak dostat míč do koše. Do výšek vyskakující hvězdy jako Anfernee Hardaway, Grant Hill a Michael Jordan neustále modernizují svůj arzenál dosud nevídaných manévrů, které se vymykají veškeré fantazii.



Driblováni

Je to snad nejméně hodnocený nástroj basketbalisty. Vývoj driblování byl patrně bolestnější, než tomu bylo u ostatních pravidel. Původně hráči nesměli s míčem driblovat - šlo přece o striktně přihrávací hru. Původní míč měl hrubý kožený obal s nafouknutou duší, z něhož čněla nafukovací trubička, takže driblování ani neumožňoval. V různých dobách a podle toho, zda jste sledovali univerzitní či profesionální utkání, směli hráči jednou vyskočit, ale šlo o jeden výskok bez střelby, driblování začínalo i končilo oběma rukama nebo se smělo použít četné driblování bez postupu na koš. Toto pravidlo nebylo vypilováno do konce 30. let, kdy byl zaveden moderní tvarovaný míč bez čnějících švů.

Od té doby se driblování stalo něčím víc než pouhým nástrojem - je zbraní, která může rozložit rozehrávače. Nikdo nepředvedl tuto zbraň lépe než někdejší rozehrávač Boston Celtics Bob Cousy, který dovedl s míčem driblovat tak bravurně, že ho i při běhu držel za zády a střílel či přihrával, aniž by se zastavil. Dnešní hráči NBA, z nichž většina vyrůstala s basketbalovým míčem v ruce, profituje právě ze střelby z driblování nebo z přihrávky. Bezmyšlenkovitě driblují za zády nebo mezi nohama a nebojí se ani ve velké vřavě poslat míč na podlahu.

Dnešní pravidla driblování jsou prostá: jednou rukou, bez přestání a bez nového startu. Zatímco míč poskakuje, je možné vyměnit ruce bez přerušení driblinku, hráč však nesmí driblovat oběma rukama. Pokud hráč přestane driblovat, musí buď přihrát, nebo vystřelit. Nejlepší dribléři v NBA se obvykle nacházejí v postavení rozehrávače.



Doskok

Zatímco bodující hráči získávají srdce fanoušků, hráči rychle doskakující vyhrávají a prohrávají zápasy. Vysvětlení je snadné: doskakující hráči se sami staví blízko koše a bojují o zatoulané míče.

Doskoky na obranném konci hřiště napomáhají rozehrávači, jehož přirozené postavení je mezi spoluhráčem a košem a potřebuje pouze odblokovat míč, aby uhájil koš. Útočné doskoky jsou obtížnější z opačného důvodu. Poněvadž rozehrávač má lepší postavení, křídlo si musí vybojovat uličku kolem bloků a přes herní změť. Útočné doskoky často bývají záležitostí intenzity - výrazem větší touhy získat míč než soupeř - a vyplácejí se při získávání ztracených šancí a značného množství snadných bodů.

Týmy, jež často vyhrávají války v doskocích, velmi často vítězí, dokonce i když nestřílejí dobře. Dobrý tým obvykle ovládá desku a vyplatí se mu to.



Přihrávky

Zakladatel basketbalu dr. Naismith usilovalo to, aby týmová práce byla strategickým ohniskem jeho nové hry, a tato jeho vize se naplnila. Šampionáty NBA vyhrávají týmy sestavené z nesobeckých hráčů - srdcem i duší každého útoku je řízná přihrávka.

Pojetí hry není vůbec složité. Hráč s míčem hledá volného spoluhráče a přihrává mu s nadějí, že mužstvo pokročí vpřed. Dobré útoky NBA se rozvíjejí kolem rychlých přihrávek hráčů, kteří jsou v neustálém pohybu a kladou překážky soupeři, aby se ho zbavili.

Existují čtyři základní přihrávky. Přihrávka z výskoku omezuje dosah rozehrávačů, kteří se nestačí tak rychle natáhnout a odrazit míč. Jsou nejefektivnější v plném proudu hry. Přihrávka hrudníkem se posílá v přímé linii hráči ve volném prostoru. Baseballová dlouhá přihrávka se hází v přímé linii zpravidla někomu na rychlý brejk. Lobovaná přihrávka je vržena vysokým obloukem, obvykle přes rozehrávače k pivotovi, který stojí zády ke koši.

Existují varianty. Lobovaná přihrávka může jít vysoko přes dva nebo tři rozehrávače. Nebo se hází uličkou k hráči, který si načasuje skok tak, aby stihl míč nad obroučkou srazit do koše, dříve než sám doskočí. Současní hráči rádi uplatňují kreativní přihrávky za zády a přihrávky naslepo, aby zmátli rozehrávače, především pro rychlý brejk. Moderní fantazijní přihrávky dovedou Isiah Thomas, John Stockton a Magic Johnson.



Trestný hod

Trestný hod je trest uvalený rozhodčím na hráče, kteří užívají nadměrně dotek, ať již nahodile, či záměrně, aby získali výhodu nad soupeřem. Trestný hod lze provést různými způsoby. Když se hráč nedovoleně dotkne soupeře, je to hodnoceno dvěma trestnými hody, pokud střela neprojde košem. Jestliže hráčova střela košem projde, tým získává 2 body a navíc faulovaný hráč má jeden trestný hod. Hráči faulovaní při střelbě z tříbodové čáry získávají tři trestné hody. Fauly na nestřílejícího hráče končí vhazováním ze zámezí nebo trestným hodem, což závisí na počtu faulů, kterých se tým dopustil.

Z trestných hodů se vyvinul významný prvek hry. Týmy dosahující vysokého procenta úspěšnosti při střelbě trestných hodů mohou dosáhnout mnoha snadných bodů, a tím zvýšit své šance na vítězství. Týmy, kterým se hodně trestných hodů nepodaří, mohou prohrát i utkání, které by patrně jinak vyhrály. Nejúspěšnějším střelcům trestných hodů (dříve Rick Bany a Larry Bird, i současné hvězdy jako Reggie Miller a Mark Price) se daří proměnit kolem 90 procent (9 z každých 10) trestných hodů. Střelci slabší v trestných hodech (např. Wilt Chamberlain a Shaquille O'Neal se pohybují v rozmezí kolem 50 procent (5 z každých 10).

Týmy si budují herní plány kolem házení trestných hodů, jež jsou nedílnou součástí basketbalové koncovky. Týmy zaostávající o dva až tři body se mohou v poslední minutě dopouštět faulů v naději, že soupeř zkazí důležité trestné hody a dá jim tak šanci vyrovnat dvoubodovým či tříbodovým košem. Je známo, že týmy neúspěšné v trestných hodech kvůli tomu ztrácejí v posledních minutách utkání vedení.



Obrana

Jednoduše řečeno znamená obrana chránění vašeho koše před soupeřem, který chce zabodovat. Tým, který často zabrání soupeři ve skórování, tím většinou velice zvyšuje svou vlastní šanci na vítězství. Univerzitní týmy a evropské celky hrají dva způsoby obrany: jeden na jednoho, kdy každý hráč brání soupeře tváří v tvář, a zónovou obranu, při níž hráči brání přidělenou část hřiště. Zóny však NBA zakazuje, je to vývoj směrem k více soubojům jednoho na jednoho a hře uvnitř.

Zatímco základní principy dobré obrany jsou zřejmé ­hýbejte nohama, udržujte své tělo mezi vaším protihráčem a košem, nuťte ho, aby zkoušel obtížné střely, odpírejte mu míč, rušte přihrávkové uličky, nefaulujte - existují přece jen složitější finty jednoho na jednoho.

Čtyřicet osm minut se probojovávat přes soupeře, vrhat se po nepřesných míčích, vynakládat spoustu energie v honbě za bleskurychlým soupeřem a probíjet se do správného postavení si žádá své. Neboť ač má být basketbal teoreticky nekontaktním sportem, v praxi jde o poměrně tvrdou, fyzicky náročnou hru.

Vítězí zpravidla družstva, která ubrání útoky a potrestají chyby soupeřovy obrany. Díky následujícím definicím můžeme nahlédnout do pravidel a strategií, na nichž basketbal spočívá:


Asistence: Hráči je přiřčena asistence, když spoluhráč vstřelí koš přímo z jeho přihrávky.

Přední část: Prostor hřiště, kde je umístěn koš, na který tým útočí. Tým má 10 sekund na to, aby pronikl s míčem do přední části po vhazování ze zadní části. Přední část se též vztahuje k přední frontové linii týmu ­což bývají dvě křídla a pivot.

Zadní část: Hřiště je rozděleno na poloviny středovou čárou. Prostor zadní části se nachází tam, kde je umístěn soupeřův koš, když tým brání Nedostane­-li se družstvo s míčem ze své zadní části do 8 sekund po vhazování, je hra přerušena kvůli porušení pravidel a míč dostane soupeř. Pokud se tým dostane přes středovou čáru, nesmí se útočící tým vrátit zpět do prostoru své zadní části. Zadní část se též může vztahovat k tandemu rozehrávačů týmu.

Rychlý brejk: Strategie skórování týmu, který rychle pronese míč hřištěm, dříve než se obrana stačí rozestavit. Správný rychlý brejk skýtá útočícímu týmu početní převahu.

Clonění: Akce jednoho hráče, který zablokuje postup bránícího hráče, čímž umožní svému spoluhráči, aby se uvolnil a získal přihrávku. Clona je povolená, pokud má překážející hráč stabilní postavení.

Prorážení: Útočící hráč se dopouští faulu prorážení, když strká stojícího hráče, který zaujal své postavení.

Rozměry hřiště

1.Hřiště má rozměry 40 x 20 m a je ohraničeno mantinely se zaoblenými rohy. Mantinely musí být schváleny IFF (nebo ČFbU) a příslušně označeny.
Hřiště je pravoúhlé, rozměry udávají délku x šířku. Nejmenší povolené rozměry jsou 36 x 18, největší pak 44 x 22 m.

Vyznačení hřiště

1.Hřiště je vyznačeno čarami, 4 - 5 cm širokými, jasně viditelnou barvou.

2.Středová čára a středový bod jsou vyznačeny.
Středová čára je rovnoběžná s kratšími stranami hřiště a rozděluje hřiště na dvě stejné poloviny.

3.Velké brankoviště s rozměry 4 x 5 m je vyznačeno 2,85m od kratší strany hřiště.
Velké brankoviště je pravoúhlé, rozměry udávají délku x šířku včetně čar. Velké brankoviště je umístěno centrálně. vzhledem k dlouhým stranám hřiště.

4.Malé brankoviště s rozměry 1 x 2,5 m je vyznačeno 0,65 m před zadní čarou velkého brankoviště.
Malé brankoviště je pravoúhlé a rozměry udávají délku x šířku včetně čar. Malé brankoviště je umístěno centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště.

5.Zadní čáry malého brankoviště slouží také jako brankové čáry. Proto je pozice branek vyznačena na zadních čarách malého brankoviště tak, aby vzdálenost mezi těmito body byla 1,6 m.
Brankové čáry jsou umístěny centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště. Čáry vyznačující pozici branky musí být označeny přerušením v zadních čarách malého brankoviště, nebo krátkými čarami, kolmými na zadní čáry malého brankoviště.

6.Body pro vhazování jsou vyznačeny na středové čáře a na pomyslných prodloužených brankových čarách, 1,5 m od dlouhých stran hřiště.
Body pro vhazování jsou označeny kříži. Body na středové čáře mohou být pomyslné.

Branky

1.Branky schválené IFF (nebo ČFbU) a příslušně označené jsou tyčkami umístěny na vyznačených bodech.
Otvor branky směřuje ke středovému bodu.

Hráčské lavice a prostor pro střídání

1.Prostory pro střídání o délce 10 m jsou vyznačeny podél jedné z dlouhých stran hřiště, 5 m od středové čáry, a zahrnují hráčské lavice.
Prostory pro střídání jsou označeny na mantinelu. Šířka prostoru pro střídání nesmí přesáhnout 3 m, měřeno od mantinelu. Hráčské lavice musí být umístěny v přiměřené vzdálenosti od mantinelů a na každé z nich musí být místo pro 19 osob.

Trestné lavice a zapisovatelský stolek

1.Zapisovatelský stolek a trestné lavice jsou umístěny naproti zónám pro střídání u středové čáry.
Zapisovatelský stolek a trestné lavice jsou umístěny v přiměřené vzdálenosti od mantinelu. Každé družstvo má vlastní trestnou lavici, které jsou umístěny po obou stranách zapisovatelského stolku. Na každé z nich musí být místo pro minimálně dva hráče. Výjimky pro umístění trestných lavic a zapisovatelského stolku může povolit ČFbU.

Kontrola hřiště

1.Rozhodčí musí včas před zahájením utkání zkontrolovat hrací plochu a dohlédnout na odstranění případných nedostatků.
Všechny nedostatky musí být oznámeny pořadateli a zaznamenány do zápisu o utkání. Pořadatelé jsou odpovědni za nápravu nedostatků a udržování hrací plochy v řádném stavu během zápasu. Všechny nebezpečné předměty musí být odstraněny.

2 ČAS HRY

Normální hrací čas

1.Normální hrací čas je 3 x 20 min se dvěma 10-ti minutovými přestávkami během nichž si družstva vymění strany.
Výjimky pro kratší hrací čas, ne kratší než 2 x 15 minut, a/nebo pro přestávky může schválit ČFbU. Ve spojení se změnou stran si družstva vymění i hráčské lavice. Domácí družstvo si v začátku před utkáním vybere stranu. Každá třetina začíná vhazováním na středovém bodě. Na konci každé třetiny jsou zapisovatelé odpovědni za spuštění sirény nebo jiného vhodného zvukového znamení, pokud se tak neděje automaticky. Čas přestávky začíná okamžitě po skončení třetiny. Družstva jsou odpovědna za včasné nastoupení zpět na hrací plochu, aby po přestávce znovu začala hra. Jestliže podle názoru rozhodčích je jedna strana hrací plochy v lepším stavu, družstva si vymění strany v polovině třetí třetiny, toto rozhodnutí musí být učiněno před zahájením třetí třetiny. Jestliže si družstva vymění strany, hra bude pokračovat vhazováním na středovém bodě.

2.Hrací čas je čistý.
Čistý hrací čas znamená, že čas je zastavován kdykoliv je hra přerušena signálem rozhodčích a znovu spuštěn když je míč uveden do hry. V případě neobvyklého přerušení je použit trojitý signál. Rozhodčí rozhodují, co lze považovat za neobvyklé přerušení, ale vždy se za neobvyklé přerušení považuje: zničení míče, porušení mantinelu, zranění, měření výstroje, vstup neoprávněných osob nebo přítomnost předmětů na hrací ploše, úplný nebo částečný výpadek osvětlení, nebo pokud zazní omylem siréna. Jestliže se v jakémkoliv místě oddělí jednotlivé části mantinelů, hra může pokračovat do doby, než se míč dostane do blízkosti tohoto místa. V případě zranění je hra přerušena pouze tehdy, jestliže rozhodčí usoudí, že se jedná o vážné zranění, nebo jestliže zraněný hráč přímo ovlivňuje hru.
Řídící orgán soutěže může určit, ve kterých soutěžích se nebude čistý čas používat. V tom případě se čas zastavuje pouze v souvislosti se vstřelením branky, vyloučením, trestným střílením, při time-outu, nebo na základě trojitého signálu rozhodčího při neobvyklém přerušení. Během posledních 3 minut zápasu bude vždy využíván čistý čas.
Během trestného střílení je čas zastaven.

Time - out

1.Během normálního hracího času má každé družstvo právo vyžádat si jeden time-out, který bude označen trojitým signálem a proběhne, jakmile se hra přeruší.
Time-out může být vyžádán kdykoliv, včetně ve spojení se vstřelenou brankou a trestným střílením, ale pouze kapitánem družstva nebo členem realizačního týmu. Time-out vyžádaný během přerušení je vykonán okamžitě, ale pokud rozhodčí soudí, že by toto negativně ovlivnilo situaci soupeře, bude zahájen až v nejbližším přerušení hry. Vyžádaný time-out musí být vždy zahájen, pouze pokud družstvo vstřelí gól, může svou žádost o time-out vzít zpět. Time-out začne po signálu rozhodčích, jakmile jsou hráči u svých střídaček a rozhodčí u zapisovatelského stolku. Další signál rozhodčích po 30-ti vteřinách značí konec time-outu. Po skončení time-outu hra pokračuje podle příčiny přerušení. Potrestaný hráč se nesmí účastnit time-outu.

Prodloužení

1.Pokud utkání, které musí být rozhodnuto, skončí nerozhodně, hraje se prodloužení, dokud jedno družstvo nevstřelí branku.
Před prodloužením mají družstva právo na přestávku trvající 2 minuty, strany si však nemění. Během prodloužení se pro spuštění a zastavení času používají stejná pravidla jako při normálním hracím čase. Prodloužení není rozděleno na části (třetiny). Vyloučení, která neskončila v normální hrací době, pokračují v prodloužení. Výjimku pro limitované prodloužení o délce 10 minut může vydat řídící orgán. Pokud je skóre i po limitovaném prodloužení vyrovnané, rozhodnou o výsledku utkání trestná střílení.

Trestná střílení po limitovaném prodloužení

1. Pět hráčů v poli z každého družstva provede postupně každý jedno trestné střílení. Je-li stav i potom vyrovnaný, ti samí hráči provedou po jednom trestná střílení, dokud není dosaženo konečného rozhodnutí.
Družstva se v trestných stříleních střídají po jednom. Rozhodčí určí, která branka bude použita, mezi kapitány se rozhodne hodem mincí a vítěz rozhodne, které družstvo začne trestná střílení. Kapitáni nebo členové realizačních týmů informují písemně rozhodčí a zapisovatele o číslech hráčů a pořadí, ve kterém budou provádět trestná střílení. Rozhodčí zodpovídají za to, že se trestná střílení uskuteční v přesném pořadí, jaké nahlásili členové realizačního týmu. Jakmile je během trestných střílení dosaženo konečného rozhodnutí, zápas je ukončen a vítězné družstvo vyhrává s konečným výsledkem plus jedna branka. Během první série trestných střílení se za rozhodný výsledek považuje, vede-li družstvo větším počtem branek než kolik zbývá soupeřům provést trestných střílení. Během případných extra sérií trestných střílení se za rozhodný výsledek považuje, vstřelilo-li jedno družstvo o jednu branku více než druhé a obě družstva provedla stejný počet trestných střílení. Trestná střílení v extra sériích nemusí být prováděna ve stejném pořadí, jako v základní sérii, ale hráč nesmí provést třetí střílení, dokud všichni ostatní hráči nominovaní za jeho družstvo neprovedli alespoň dvě střílení, atd. Vyloučený hráč se smí účastnit trestných střílení, pokud nebyl vyloučen do konce utkání. Pokud je jeden z hráčů nominovaných na trestná střílení během trestných střílení vyloučen do konce utkání, kapitán družstva rozhodne o jeho nahrazení jiným hráčem v poli, který nebyl původně nominován na trestná střílení. Pokud je během trestných střílení vyloučen brankář do konce utkání, musí být nahrazen náhradním brankářem. Chybí-li náhradní brankář, má družstvo maximálně 3 minuty na vybavení hráče v poli, který nebyl nominován na trestná střílení, na post brankáře. Tyto 3 minuty nesmí být použity na rozcvičení. Nový brankář musí být uveden v zápise o utkání společně s časem výměny. Družstvo, které nemůže nominovat 5 hráčů na provedení trestných střílení, smí provést pouze tolik střílení, kolik hráčů nominovalo. Toto platí i v průběhu případných extra sérií trestných střílení.

3 ÚČASTNÍCI HRY

Hráči

1. Každé družstvo může využít maximálně 20 hráčů. Ti musí být uvedeni v zápise o utkání.
Družstvo se skládá z hráčů v poli a brankářů. Hráči nezapsaní v zápise o utkání se nemohou účastnit hry nebo být ve vlastním prostoru pro střídání.

2. Během hry smí být na hřišti z každého družstva současně maximálně 6 hráčů, z toho pouze jeden brankář.
Aby rozhodčí mohl zahájit hru, každé družstvo musí mít alespoň 5 hráčů v poli a brankáře v předepsané výstroji, nebo bude konečný výsledek 5:0 pro družstvo, které splnilo tyto podmínky. Během utkání musí být každé družstvo schopno hrát na hřišti alespoň ve 4 hráčích, nebo bude zápas ukončen a konečné skóre bude 5:0 pro družstvo, který se neprovinilo, nebo pokud by dosažené skóre bylo výhodnější, bude konečným výsledkem skutečné skóre zápasu.

Střídání hráčů

1. Střídání hráčů se může provádět kdykoliv během utkání a bez omezení počtu střídání.
Střídání musí být provedeno v prostoru pro střídání vlastního družstva. Hráč opouštějící hřiště musí překračovat mantinel, než může střídající vstoupit na hrací plochu. Zraněný hráč opouštějící hřiště v jiném místě než v prostoru pro střídání smí být nahrazen až po přerušení hry.

Zvláštní pravidla pro brankáře

1. Všichni brankáři musí být označeni v zápise o utkání.
Brankáři jsou označeni v zápise písmenem "G". Hráč označený jako brankář se nesmí ve stejném zápasu účastnit hry jako hráč v poli s hokejkou. Jestliže z důvodu zranění nebo vyloučení musí být brankář nahrazen hráčem z pole, má družstvo maximálně 3 minuty na jeho výměnu a vybavení. Tyto 3 minuty nesmí být použity na rozcvičení. Nový brankář musí být uveden v zápise o utkání společně s časem výměny.

2. Pokud brankář během hry opustí velké brankoviště, je považován za hráče v poli, zatím bez hokejky, dokud se nevrátí zpět.
Toto pravidlo neplatí ve spojení s výhozem. Za opuštění velkého brankoviště se považuje situace, kdy se žádná část jeho těla nedotýká povrchu velkého brankoviště. Brankář ovšem smí ve vlastním velkém brankovišti vyskočit. Čáry se považují za součást velkého brankoviště.

Zvláštní pravidla pro kapitány družstev

1. Každé družstvo musí mít kapitána, který je označen v zápisu o utkání.
Kapitán je v zápisu označen písmenem "C". Výměna kapitána družstva je povolena pouze v případě zranění, onemocnění nebo vyloučení do konce utkání a musí být zaznamenána spolu s časem změny v zápise o utkání. Nahrazený kapitán již nesmí ve stejném zápase zastávat tuto funkci.

2. Jen kapitán družstva má právo mluvit s rozhodčími a zároveň má povinnost s nimi spolupracovat.
Pokud kapitán hovoří s rozhodčími, musí se tak dít vhodným způsobem. Vyloučený kapitán ztrácí právo mluvit s rozhodčími pokud jimi není osloven, a jeho družstvo nemá během této doby žádnou jinou možnost komunikovat s rozhodčími, s výjimkou toho, kdy členové realizačního týmu požádají o time out.

Realizační tým

1. Každé družstvo smí do zápisu o utkání uvést maximálně 5 členů realizačního týmu.
Žádné další osoby kromě uvedených v zápise o utkání nemají přístup do prostoru pro střídání. S výjimkou time-outu nikdo z realizačního týmu nesmí vstoupit na hrací plochu bez souhlasu rozhodčích. Veškeré pokyny jsou udíleny z vlastního prostoru pro střídání. Před utkáním člen realizačního týmu podepíše zápis o utkání a poté již nejsou možné žádné doplňky. Pokud je vedoucí týmu nahlášen zároveň jako hráč, je vždy v nejasných situacích v případě přestupků v prostoru pro střídání považován za hráče.

Rozhodčí

1. Zápas je kontrolován a řízen dvěma rozhodčími s rovnocennou autoritou.
Rozhodčí mají právo ukončit utkání, pokud existuje zřejmé riziko, že utkání nemůže pokračovat podle pravidel.

Zapisovatelský stolek

1. Všichni zapisovatelé musí být na svých místech.
Zapisovatelé musí být nestranní a zodpovědní za zápis o utkání, měření hracího času, měření trestů, ostatní časoměřičské úkony a případné hlasatelské úkony.

4 VÝSTROJ

Výstroj hráčů

1. Všichni hráči v poli musí mít na sobě dresy skládající se z trika, trenýrek a stulpen.
Všichni hráči v poli musí mít zcela stejné dresy. Dresy družstva mohou mít jakékoli barevné kombinace, ale trička nesmí být šedivá. Pokud rozhodčí usoudí, že družstva nemohou být na základě dresů od sebe vzájemně rozeznána, hostující družstvo se musí převléci. Stulpny mají být vytaženy ke kolenům, jsou součástí dresu, a pokud rozhodne řídící orgán, musí je mít družstva vzájemně odlišitelné.

2. Všichni brankáři musí mít na sobě triko a dlouhé kalhoty.

3. Všechna trika musí být očíslována.
Trika jsou očíslována různými celými čísly, jasně viditelnými arabskými číslicemi na zádech a hrudi. Čísla na zádech jsou alespoň 200 mm a čísla na hrudi alespoň 70 mm vysoká. Trika mohou mít jakákoliv čísla od 1 až do 99 včetně, ale číslo 1 nesmí mít hráč v poli.

4. Všichni hráči musí mít obuv.
Obuv je sportovního stylu, ne pro venkovní užití Není dovoleno používání ponožek přes boty. Pokud hráč během hry ztratí jednu nebo obě boty, může pokračovat ve hře do následujícího přerušení.

Výstroj rozhodčích

1. Rozhodčí mají šedivá trika, černé trenýrky a černé podkolenky.
Výjimku pro jiné barevné kombinace může udělit řídící orgán.

Zvláštní výstroj brankáře

1. Brankář nesmí používat hokejku.

2. Brankář musí mít obličejovou masku schválenou IFF a příslušně označenou.
Toto platí pouze na hřišti během hry. Všechny úpravy obličejové masky, mimo nabarvení jsou zakázány.

3. Brankář smí používat jakékoli ochranné pomůcky, ale žádné určené k chytání střel.
Brankář smí užívat helmu a tenké rukavice. Všechny látky lepivé nebo ovlivňující tření jsou zakázány. V brance či na ní nesmí být ponechány žádné předměty.

Zvláštní výstroj kapitána družstva

1. Kapitán družstva musí mít na paži pásku.
Páska je nošena na levém rukávu a musí být jasně viditelná. Není dovoleno používat lepící pásku jako kapitánskou.

Osobní vybavení hráčů

1. Hráč na sobě nesmí mít osobní vybavení, které by mohlo způsobit zranění.
Osobní vybavení zahrnuje ochranné a zdravotní pomůcky, hodinky, náušnice a pod. Rozhodčí určí, co lze považovat za nebezpečné. Veškeré ochranné vybavení má být pokud možno pod dresem. Kromě elastické čelenky bez uzlů není dovoleno žádné vybavení hlavy. Všechny druhy dlouhých kalhot jsou hráčům v poli zakázány.

Míč

1. Míč musí být schválen IFF a příslušně označen.

Hokejka

1. Hokejka musí být schválena IFF a příslušně označena.
Všechny úpravy hole, kromě zkrácení, jsou zakázány. Hůl smí být omotána nad značkou držení, ale nesmí být překryty žádné schvalovací či jiné oficiální značky.

2. Čepel nesmí být ostrá, zahnutí čepele nesmí přesáhnout 30 mm.
Všechny úpravy čepele, kromě ohnutí jsou zakázány. Zahnutí čepele se měří od spodního okraje nejvyššího bodu čepele, když hokejka leží na rovném povrchu. Výměna čepele je povolena, ale nová čepel nesmí být zeslabena. Polepení spojnice mezi čepelí a holí je dovoleno, ale maximálně 10 mm viditelné části čepele smí být takto překryto.

Vybavení rozhodčího

1. Rozhodčí jsou vybaveni středně velkými plastickými píšťalkami a měřícím vybavením a červenými kartami.
Výjimky pro použití jiných typů píšťalek může povolit ČFbU.

Vybavení zapisovatelského stolku

1. Zapisovatelé musí mít veškeré vybavení nutné ke své činnosti.

Kontrola výstroje

1. Rozhodčí rozhodují o kontrole a přeměřování veškeré výstroje.
Kontrola probíhá před a během zápasu. Nesprávné vybavení, včetně vadné hokejky, objevené před utkáním, musí být odstraněno hráčem, který se poté může účastnit hry. Kromě případů osobního vybavení nebo drobných závad na hokejce, jako jsou malé otvory či pomalování, které odstraní hráč a pak může pokračovat v zápase, všechno nesprávné vybavení objevené během hry, vede vždy k příslušným trestům. Přestupky týkající se dresů hráčů a kapitánské pásky nevedou k více než jednomu trestu pro toto družstvo za zápas. Jakékoliv nesprávné vybavení musí být zaznamenáno do zápisu o utkání. Během přeměřování výstroje smí být u zapisovatelského stolku pouze oba kapitáni a hráč, jehož vybavení se měří. Po přeměření pokračuje hra podle příčiny přerušení.

2. O přeměření čepele nebo hole může požádat kapitán družstva.
Kapitán má také právo upozornit rozhodčí i na jiné vady v soupeřově vybavení, ale v tomto případě rozhodčí posoudí, zda proběhne kontrola či nikoli. O měření lze požádat kdykoliv, ale vykonáno bude až v přerušení. Je-li vyžádáno přeměření v přerušení, je zahájeno okamžitě, včetně v souvislosti se vstřelenou brankou a trestným střílením, pokud to podle názoru rozhodčích negativně neovlivní situaci soupeře. Pokud by tomu tak bylo, přeměření se provede až v následujícím přerušení. Rozhodčí jsou povinni na žádost kapitána zkontrolovat čepel nebo násadu, avšak je povoleno pouze jedno přeměření na jedno družstvo v průběhu jednoho přerušení. Po přeměření hra pokračuje podle příčiny přerušení.

5 STANDARDNÍ SITUACE

Obecná pravidla pro standardní situace

1. Jestliže je hra přerušena, pokračuje vždy standardní situací podle příčiny přerušení.
Za standardní situaci se považuje: vhazování, rozehrání, volný úder a trestné střílení.

2. Rozhodčí vždy písknou jednou, ukáží předepsané signály a označí místo standardní situace. Po hvizdu může být míč uveden do hry, pokud je v klidu a na správném místě.
Rozhodčí nejprve ukáží předepsaný signál pro následek dané situace a potom signál pro přestupek. Signál pro přestupek rozhodčí ukáží jen pokud to považují za nutné, ale vždy v souvislosti s vyloučením a s trestným střílením. Jestliže, podle názoru rozhodčích, nebude hra ovlivněna, nemusí být míč v klidu a přesně na správném místě pro rozehrání nebo volný úder.

3. Standardní situace nesmí být bezdůvodně zdržována.
Rozhodčí rozhodnou, co lze považovat za bezdůvodné zdržování. Pokud je standardní situace zdržována, rozhodčí hráče pokud možno nejprve upozorní, než učiní jakákoli opatření.

Vhazování

1. Na začátku každé třetiny nebo pro potvrzení regulérně vstřelené branky se vhazování provádí na středovém bodě.
Branka vstřelená během prodloužení nebo z trestného střílení po skončení třetiny nebo zápasu se nepotvrzuje vhazováním. Vhazuje-li se na středovém bodě, obě družstva jsou na vlastních polovinách hřiště.

2. Pokud je hra přerušena a žádnému z družstev nelze udělit rozehrání, volný úder nebo trestné střílení, hra pokračuje vhazováním.

3. Vhazování se provádí na nejbližším bodě pro vhazování podle pozice míče při přerušení.

4. Všichni hráči, mimo těch, kteří provádějí vhazování, musí okamžitě bez výzvy rozhodčích zaujmout postavení alespoň 3 m od míče včetně hokejky.
Před vhazováním je povinnost rozhodčího zkontrolovat, jsou-li obě družstva připravena a všichni hráči zaujali správná místa.

5. Vhazování se účastní 1 hráč každého družstva. Hráči jsou čelem ke krátké straně soupeřovy poloviny hřiště a nesmí mít před vhazováním žádný fyzický kontakt. Chodidla musí být kolmo na středovou čáru. Každý hráč musí mít obě nohy ve stejné vzdálenosti od středové čáry. Hokejky jsou drženy běžným způsobem držení a oběma rukama hráče nad značkou držení. Čepele hokejek jsou kolmo ke středové čáře po obou stranách míče, aniž by se ho dotýkaly.
Běžné držení znamená způsob jakým hráč drží hokejku během hry.První pokládá hokejku hráč bránícího družstva. Vhazuje-li se na středovém bodě, hráč hostujícího družstva pokládá hokejku první. Míč musí být uprostřed čepelí. Pokud hráč provádějící vhazování neuposlechne instrukcí rozhodčích, nahradí ho při vhazování jiný hráč na hřišti.

6. Lze skórovat přímo z vhazování.

Situace vedoucí k vhazování

1. Je-li míč neúmyslně zničen.

2. Je-li míč poškozen.
Rozhodčí musí dát hráčům přiměřenou možnost hrát i s tímto míčem, než hru přeruší.

3. Pokud se mantinel v kterémkoliv místě rozdělí a míč se dostane do blízkosti tohoto místa.

4. Pokud je branka neúmyslně pohnuta z místa a nemůže být upravena zpět v přiměřeném čase.
Brankář je zodpovědný za vrácení posunuté branky na původní místo jakmile je to pokládáno za možné.

5. Pokud dojde k vážnému zranění nebo zraněný hráč přímo ovlivňuje hru.
Rozhodčí posuzuje, co lze považovat za vážné zranění, ale je-li na ně podezření, hra musí být okamžitě přerušena.

6. Stane-li se během hry neobvyklá situace.
Rozhodčí rozhodují, co lze považovat za neobvyklé přerušení. Neobvyklé přerušení je vždy: přítomnost neoprávněné osoby nebo předmětu na hrací ploše, úplný nebo částečný výpadek elektrické energie nebo zazní-li omylem siréna nebo je-li hra značně ovlivněna tím že míč zasáhl rozhodčího.

7. Není-li gól uznán ačkoliv nebyl spáchán přestupek vedoucí k volnému úderu.
To platí i v situaci dostane-li se míč do branky, bez toho, aby přešel zepředu brankovou čáru.

8. Není-li proměněno trestné střílení.
Toto platí i pro nesprávně provedené trestné střílení.

9. Je-li vykonáno odložené vyloučení, protože proviněné družstvo získalo a má míč pod kontrolou.
To platí i pro situaci, kdy neproviněné družstvo podle názoru rozhodčích zdržuje hru.

10. Je-li uložen trest za přestupek, který byl spáchán nebo objeven během hry, ale ne v souvislosti s hrou.
Toto také zahrnuje situaci, kdy vyloučený hráč vstoupí na hřiště před uplynutím nebo zrušením trestu. Pojem "v souvislosti s hrou" znamená ovládání míče nebo snahu získat míč.

11. Pokud rozhodčí nemohou rozhodnout, které družstvo bude provádět rozehrání nebo volný úder.
To platí i v situaci, kdy se hráči obou družstev současně proviní proti pravidlům.

12. Pokud se rozhodčí neshodnou.

Rozehrání

1. Opustí-li míč hřiště, rozehrání provede družstvo, které se neprovinilo.
Za proviněné se považuje družstvo, jehož hráč nebo vybavení naposledy tečovalo míč před jeho opuštěním hřiště. To platí i pro situaci, kdy hráč, ve snaze získat míček z brankové konstrukce, zasáhne síťku, aniž by se dotknul míčku.

2. Rozehrání se provádí v místě, kde míč opustil hrací plochu, 1,5 metru od mantinelu, avšak nikdy za pomyslnou prodlouženou brankovou čarou.
Pokud podle názoru rozhodčích nebude hra ovlivněna, nemusí být míč přímo v klidu a na přesném místě. Je povoleno rozehrát blíže než 1,5 m od mantinelu, pokud je to pro rozehrávající družstvo výhodné. Opustí-li míč hřiště za brankovou čarou, rozehrává se z nejbližšího bodu pro vhazování. Dotkne-li se míč stropu, případně předmětu nad hrací plochou, provádí se rozehrání 1,5 m od mantinelu ve stejné vzdálenosti od středové čáry.

3. Hráči bránícího družstva okamžitě a bez výzvy rozhodčích zaujmou postavení alespoň 3 m od míče, včetně hokejky.
Rozehrávající nemusí čekat až soupeři zaujmou svá postavení, ale je-li míč ve hře, zatímco se soupeři snaží zaujmout své pozice, nejsou učiněna žádná opatření.

4. Míč musí být rozehrán hokejkou a musí být zasažen, ne tahaný nebo zvedaný.

5. Hráč provádějící rozehrání se míče nesmí dotknout podruhé, dokud se míče nedotkne jiný hráč nebo výstroj jiného hráče.

6. Z rozehrání je možno přímo vstřelit branku.
To platí i v případě vlastního gólu.

Situace vedoucí k rozehrání

1. Opustí-li míč hříště nebo dotkne-li se stropu či jiného předmětu nad hřištěm.

Volný úder

1. Pokud dojde k přestupku vedoucímu k volnému úderu, bude družstvo, které se neprovinilo, provádět volný úder.
U přestupků vedoucích k volnému úderu se pokud možno využívá pravidla výhody, tzn., má-li družstvo, které se neprovinilo přestupkem, stále míč pod kontrolou, musí mít možnost pokračovat ve hře, pokud je to pro toto družstvo výhodnější než volný úder. Pokud je ponechána výhoda a hra je následně přerušena, protože družstvo, které se neprovinilo, přestane ovládat míč, je výsledný volný úder proveden na místě původního provinění.

2. Volný úder se provádí v místě přestupku, ale nikdy za pomyslnou prodlouženou brankovou čarou nebo ve vzdálenosti menší než 3,5 m od malého brankoviště.
Pokud podle názoru rozhodčích není hra ovlivněna, nemusí být míč přímo v klidu a na přesném místě. Volný úder, který by byl blíže k mantinelu než 1,5 m se smí přemístit do této vzdálenosti. Volný úder za pomyslnou prodlouženou brankovou čarou se provádí na nejbližším místě pro vhazování. Volný úder bližší než 3,5 m k malému brankovišti musí být posunut do této vzdálenosti podél pomyslné čáry vedené od středu brankové čáry přes místo přestupku. Jestliže je volný úder posunut do vzdálenosti 3,5 m od malého brankoviště, bránící se družstvo musí mít vždy právo okamžitě postavit zeď mimo malé brankoviště. Znemožňuje či zabraňuje-li tomu útočící družstvo, bude udělen volný úder za bránění ve hře pro bránící se družstvo. Útočící družstvo nemusí čekat na zformování obranné zdi. Útočící družstvo má také právo umístit své hráče před obrannou zeď.

3. Hráči bránícího družstva okamžitě a bez výzvy rozhodčího zaujmou postavení alespoň 3 m od míče, včetně hokejky.
Rozehrávající nemusí čekat, až soupeři zaujmou svá postavení, ale je-li m&i